KOMPLETNÍ ČIŠTĚNÍ INTERIÉRŮ A EXTERIÉRŮ VOZIDEL BRNO

Co je ozon?

Ozon je bezbarvý, ve vyšších koncentracích namodralý plyn, těžší než vzduch. Je tvořen třemi atomy kyslíku (O3). Přezdívá se mu také „aktivní kyslík„. Vzhledem k nahromaděné energii je molekula ozonu velmi nestabilní a po krátké době se zpět samovolně rozpadá na kyslík (O2). Při teplotě 20 °C, tlaku 101.3 kPa je poločas rozpadu 45 minut. Při teplotě 30 °C a stejném tlaku je poločas rozpadu jen 20 minut. Ozon není radikál.

Lidský čich rozpozná typickou svěží vůni ozonu již ve velmi nízké koncentraci. Běžně tuto vůni můžeme cítit po bouřce nebo při svařování elektrickým obloukem či u kopírovacích strojů. Slovo OZON znamená v řečtině „vonět“.

Ozon je přírodní čistící a desinfekční látka. Je to dosud nejsilnější oxidační činidlo, které je používáno v mnoha oblastech, jako je lékařství, zemědělství, potravinářský průmysl atd… Ozon je 3000x rychlejší než chlór a 25x účinnější než kyselina chloritá (NOCL), 2500x než chlornan (OCL) a 5000x než chloramin (NH2CL) a je přitom mnohem bezpečnější. Neexistuje žádný virus, bakterie, plísně a houby, které by odolaly ozonu.

Ozon má dezodorační efekt, to znamená, že redukuje nežádoucí zápachy v prostředí (cigaretový kouř, pachy zvířat, pot, zápachy z nátěrů, lepidel apod.). Ozon nemaskuje příčiny zápachu, ale trvale je odstraňuje.

Po aplikaci ozon nezanechává žádné stopy ani toxická rezidua a nezpůsobuje žádné alergické či dýchací potíže, které mohou vytvářet chemické dezinfekční prostředky.

Ozon přítomný v ovzduší je schopen oxidovat a touto cestou odstraňovat chemické sloučeniny a ničit patogenní mikroorganizmy.

Jak vzniká ozon?

Ozon je přirozenou součástí ovzduší. Ozon vzniká při průchodu blesku atmosférou a působením UV složky slunečního záření na kyslík přítomný v ovzduší – tento způsob vzniku ozonu se výrazněji uplatní v místech s vyšší intenzitou slunečního záření, tj. ve vyšších nadmořských výškách a u moře. „Čistý vzduch“ se vyznačuje mimo jiné nejen nízkou koncentrací prachových částic, zanedbatelnou úrovní chemického znečištění, ale také přítomností ozonu při nízkých, přirozených koncentracích.

Ozon je rovněž součástí fotochemického smogu, který vzniká v letních měsících v oblastech s vysokým znečištěním vzduchu. Výsledkem je pak vznik tzv. „přízemního ozonu“, který ve vyšších koncentracích může způsobit podráždění očních spojivek, kašel a bolesti hlavy.

Vzhledem k tomu, že ozon je velmi nestabilní plyn, není možné ho skladovat, ale musí se vyrobit přímo na místě. Uměle se ozon vyrábí tzv. koronovými vysokonapěťovými výboji nebo pomocí UV lamp:

Koronové výboje:
– technologie založená na proudění vzduchu přes elekrické pole v němž vzniká tzv. tichý výboj, jehož elektrický proud štěpí molekuly kyslíku na jednoatomové radikály, které se spojují s molekulami kyslíku a dochází ke vzniku ozonu

Vznik ozonu pomocí UV lamp:
– UV lampa štěpí molekuly kyslíku na jednoatomové radikály, které se spojují s molekulami kyslíku a tak vzniká ozon
– nevýhodou této metody je malá produkce ozonu a vyšší příkon elektrické energie

Aplikace ozonu

Nejčastější aplikace ozonu O3 v uzavřených prostorech:

Odstraňování zápachů a desinfekce:
– odstranění nežádoucích zápachů a desinfekce prostor
– odstranění zápachu po požáru a záplavách
– odstranění zápachu domácích zvířat
– odstranění zápachu cigaretového kouře a z kuchyní
– odstranění zápachu potu
– desinfekce a odstranění pachů ze šatníků a obuvi
– odstranění chemických zápachů z nejrůznějších nátěrů, ředidel, lepidel apod.

Na rozdíl od jiných chemických přípravků ozon přímo odstraňuje příčiny zápachů (nepřekrývá je).

Likvidace patogenních mikroorganismů:
– zničení virů, baktérií, plísní a hub
– likvidace hmyzu, roztočů a parazitů (blechy, vši…)
– efektivní v likvidaci alergenů
– odstranění plísní

Ozon ničí bakterie, viry a plísně

Ozon jako nejsilnější dostupný oxidant působí na bakterie a viry mimořádně účinně. Neexistuje žádný virus, bakterie ani plísně, které by odolaly ozónu. Je to mnohem účinnější metoda než použití chloru, které závisí na difůzi do protoplazmy buňky a pasivování enzymů. Koncentrace ozónu od 0.4 ppm se ukázala dostatečná pro zabití všech bakterií, virů, plísní a hub. Desinfekční vlastnosti jsou udávány likvidací nejrezistentnějšího Echoviru-12 do 12 minut. Použité koncentrace jsou o řád nižší, než je toxicita pro živé buňky. Sterilizace a dezinfekce je nezávislá na přítomnosti amoniaku (NH3) a není ovlivněna hodnotou pH na rozdíl od chlóru. Mikroorganismy, které jsou za normálních podmínek rezistentní vůči chlóru nebo potřebují hodiny kontaktního času, jsou zničeny ozónem během několika sekund.

Bakterie jsou malé jednobuněčné mikroorganizmy s jednoduchou strukturou. Ozon narušuje metabolismus buněk tak, že dochází k prasknutí buněčné membrány a tím ke zničení baktérií. Paralelním efektem po jejich zničení je i odstranění zápachu, který bakterie případně způsobují.

Plísně jsou považovány za významný faktor, který může mít velmi negativní vliv na zdraví člověka, zejména z hlediska možného podílu na vzniku celé řady alergických a mykotických onemocnění. Ozon spolehlivě zničí spory plísně a tím zamezuje jejímu dalšímu šíření.

• Spóry mikromycet jsou závažnými alergeny ve vnitřním ovzduší budov. V závislosti na koncentraci spor plísní v ovzduší může dojít k alergickému onemocnění včetně astma bronchiale. Alergie na plísně je častá především u dětí. Mezi atopiky je 20–30 % alergických na plísně.
• I když toxinogenní mikromycety a mykotoxiny (sekundární metabolity plísně) působí především v potravinách a jsou příčinou tzv. dietární expozice, některé spóry plísní obsahují také mykotoxiny. Mykotoxiny patří mezi nízkomolekulární neproteinové komponenty, produkované myceliem. Mohou vyvolat akutní toxickou reakci a vykazují mutagenní, teratogenní, karcinogenní a estrogenní efekt.
• Při růstu plísně se do ovzduší produkují těkavé organické látky, některé z nich může člověk vnímat jako tzv. plísňový zápach. Tyto látky mimo jiné mohou poškozovat sliznice dýchacích cest, dráždit oči, v nose a krku, způsobit bolesti hlavy a podráždění pokožky.
• Plísně mohou poškozovat zdraví i tak, že způsobují mykotická onemocnění. Plísně v bytech nejsou v běžných podmínkách příčinami vzniku mykotických onemocnění.

Plísně se rozmnožují rozrůstáním mycelia a sporami. Spory jsou rozmnožovacím útvarem plísně. Po dopadu spory na vlhké místo s živinami začne spora plísně klíčit, poté roste a vytváří reprodukční orgány. Z nich jsou do okolního prostředí uvolňovány zralé spory. Ty jsou velmi malé a lehké a tak jsou unášeny vzduchem na velké vzdálenosti. Vysoké koncentrace spor plísně v ovzduší jsou pro zdraví člověka nebezpečné, protože může dojít ke vzniku alergického onemocnění včetně astma bronchiale. Alergie ovlivňuje průběh řady infekčních onemocnění. Obecně lze říci, že alergici jsou k infekcím vnímavější a infekce u nich mohou mít těžší průběh. Plísně mohou poškozovat zdraví člověka i jinými způsoby. Některé druhy plísně mohou způsobit i velmi závažná onemocnění, např. po vdechnutí spor patogenních druhů plísní mohou v tělních orgánech spory vyklíčit a růst, což se projeví orgánovými mykózami. Rozvoj těchto patogenních druhů může vyvolávat i na povrchu těla různá kožní onemocnění, záněty oční rohovky a další.

Viry jsou na rozdíl od baktérií nebuněčné parazitické organizmy. Sami osobě nejsou aktivní, ale ke svému rozmnožovaní potřebují nějakou hostitelskou buňku. Stavba viru je přitom jednoduchá. Je tvořen nukleonovou kyselinou (DNA nebo RNA) a bílkovinným obalem. Vlivem působení ozonu dojde k narušení bílkovinného obalu a tím k destrukci viru. Dosud nebylo nalezeno antibiotikum, které by bylo účinné v celé oblasti virů. Existují indikace, že viry DNA, jako např. „Herpes“, jsou zahrnuty v lidské rakovině, protože organizují genetický materiál hostitelské buňky, aby vyprodukovaly nové viry. Ozón bude deaktivovat viry i při velmi nízkých reziduálních koncentracích. V případě dětské obrny odstraní již pouhé 0.012 ppm všechny virové buňky za méněnež 10 sekund.